Loupak.cz - Vtipy

Včera mě potkalo štěstí! Přišlo se se mnou rozloučit...

Vtip kratší, ale ještě pořád dlouhý, kdy se zasmějete, protože vám to připomene váš život!

Chlápek jde po newyorské ulici, mávne – a hned je tu stand by taxík. Vleze dovnitř a taxikář Benny Koppelman si pochvaluje:
„Jste jak Moše Glikman. Ten taky vždycky, když jsem potřeboval rito, tak se znenadání objevil.“
„Kdo že?“ ptá se chlápek taxikáře.
„Ale, jeden maník, co měl vždycky štěstí. Asi jak vy, když jste teď potřeboval taxi a já tu hned byl. Takhle to bylo u Mošeho Glikmana pořád.“
„No… dobře, ale občas se taky objeví trochu té smůly, ne?“
„Ne však u Mošeho Glikmana. Byl to klikař, navíc fantastický atlet a v golfu, no, kam se na něj hrabal Arnold Palmer. Kromě toho zpíval božský baryton v opeře a tančil líp než Fred Astaire. Měl jste ho slyšet, jak hrál na piano, skoro jako sám George Gershwin.“
„To zní, jako by to byl pěkný mens, co?“
„Nemlich tak. Paměť měl jako computer, dokázal si pamatovat járcajt u kdekoho, znal všechno, co se týkalo vína, jídel, gastronomie, dokázal si zapamatovat všechno. Ne jako já; vyměňoval jsem jednou pojistky, a ve všech okolních barácích rázem nastal black-out!“
„Wow, byl to asi machr, co?“
„Jasně, a vždycky znal i nejkratší cestu nebo zkratku a věděl, kde se dají čekat dopravní zácpy.“
„Mmm, moc lidí tohle zná.“
„… a taky věděl, jak zacházet s ženskýma, jak to zařídit, aby se cítily fajn; nikdy ženské neukázal záda a už vůbec ne, když byla v maléru. A jak se epes oblékal! Pane, vždycky poslední móda a šaty bez poskvrnky. Boty vždycky naleštěné.“
„Evidentně okouzlující člověk, ten Moše Glikman. Kdy jste ho viděl naposledy?“
Abych pravdu řekl, nikdy jsem Mošeho Glikmana neviděl ani nepotkal.“
„Ksakru, tak jak to, že o něm to všechno víte?!“
„Inu, vzal jsem si vdovu po Mošem Glikmanovi.“

„Naši na mě asi chtějí napsat barák,” oznamuje kámošovi Tonda, „tak to abych pomalu šel podat inzerát, že prodám barák s kuchařkou a zahradníkem!”

„Kolik je hodin?”
„Za pět minut.”
„Za pět minut kolik?”
„Nevím, mám jen velkou ručičku!”

Ptá se vnučka dědy a co budeš dělat až ti sedmdesátka zaklepe na dveře? A děda odpoví: tak jí neotevřu a pustim si televizi.

Přijde chlap domů a říká si: „Něco jsem to chtěl... no nic, zatím si sundám rukavice.”
Sundá si rukavice a říká si: „No něco jsem to chtěl... no nic, zatím se vykoupu.”
Vyleze z vany a říká: „Už vím, co jsem to chtěl... sundat si čepici!”

Vejde muž na veřejné záchody a říká do mobilu: „Já se z toho pos...”
A bouchnou dveře do kabinky.

Jeptišky z jednoho kláštera se rozhodly, že se vypraví na cestu do Svaté země. Když se vrátily, dozvěděl se o jejich výpravě sám biskup a zavolal si k sobě matku představenou: „Tak vyprávěj má dcero, jak probíhala vaše pouť.“ „Byla to těžká, velmi těžká cesta, monsignore. Pán na nás seslal mnoho nástrah, ale všechny jsme je ve zdraví překonaly.“ „A jaké nástrahy máš na mysli?“, ptá se biskup. „Ty nejtěžší, otče. Jen co jsme nalodily, námořníci se opili a hned první noc nás všechny znásilnili. Tedy až na sestru Angeliku.“ „O, můj Bože“, křižuje se Biskup. „A to není všechno, po několika dnech naši loď přepadli piráti, námořníky pozabíjeli, to je určitě Pán tak potrestal za jejich hříchy. A nás všechny znásilnili. Tedy kromě sestry Angeliky.“ „Ach, Mon Dieu!“, povzdychne si biskup. „Ale to ještě není všechno. Hned další den přišla hrozná bouře a ta nás zahnala k pobřeží Afriky, kde loď ztroskotala. Všichni námořníci zahynuli ve vlnách – i je pán potrestal za jejich hříchy – ale my se všechny zachránily. Tři dny jsme putovaly pouští, až jsme narazily na tlupu kočovných beduínů. A ti nás všechny znásilnili.“ „Všechny,“ ptá se biskup. „Kromě sestry Angeliky,“ odpoví matka představená. „Promiň dcero, že se tě vyptávám na tak hrozné zážitky, ale jak to, že dcera Angelika vždy zůstala uchráněna. To je tak ošklivá?“ „To ne, monsignore, ale ona nechtěla.“

Přijde chlapík na záchod, začne močit a při tom si prdne, krkne, vyfoukne kouř, odplivne, zanadává... a vedle něho stojící mu povídá: „Hele pane, a uchem něco neumíte?”

Uklízečka na veřejných záchodcích přistihne Oldu, jak čurá vedle pisoárů. Rozmáchne se po něm koštětem: „Vy prase, proč nečuráte do pisoáru?!”
„Je jich jen pět... a dneska je sobota!”